Divadelní hra o nejneslavnějším převratu věků – biblické fantasy drama s prvky komedie … a spoustou narážek a ďábelských lží.
Proč existuje zlo? Proč ho Bůh dopouští? Proč je lež tak lákavá?
Hra obsahuje základní myšlenku celého tohoto webu: Nejvyšší Bůh mohl být obviňován, že je diktátor, který rozhoduje o tom, co je správné a potlačí satanovu vzpouru. Satan naopak nabízí lidem svobodu:
Stojím u dveří a tluču … Obcházím jako řvoucí lev – lev z Judy, protože z celého srdce toužím, abyste prohlédli. Bůh sám zná zlé i dobré, ale nám to upírá. Proto je potřeba prozkoumat i temnou stranu Síly – Luciferovy hlubiny. Zlo není jen špatné, je to odvrácená strana, kterou musíme poznat, abychom dosáhli skutečného poznání.
Satanovo vábení
Bůh je pravda. Bůh říká pravdu. Ale co je pravda? Je to jenom ubohý popis reality. Ale lež se vznešeným cílem je mnohem víc. Je to utváření reality, nikoliv reakce na ni. Bůh tvoří slovem, lež taky tvoří slovem. Ve víře lžeme, abychom pravdu vytvořili. Když řeknu, že nic nedokážeš a ty tomu uvěříš, tak nic nedokážeš. Když řeknu, že nezemřeš, budeš jednat jako nesmrtelný. Lež nejsou kecy, je to realita, ve které žijeme. Záleží na jediném: věříš tomu nebo ne?
Satan o lži
Nezničí nás, důvěřuj mi. Kdyby chtěl, tak mě mohl svrhnout ve chvíli, kdy jsem dostal ten geniální nápad. Ale neudělá to. Je to totiž součást plánu. ‚Stařec‘ udělal zásadní chybu – dal nám svobodu. Kdyby nás teď zničil, potvrdí to, co o něm říkáme – že je tyran. Zničil by nás, ale každý by věděl, že despoticky potlačil boj za alternativu, za svobodu, za naše práva. Stali bychom se mučedníky. Naše těla by byla mrtvá, ale myšlenka revoluce by žila dál, a bylo by jenom otázkou času, než povstanou noví andělé a pozdvihnou prapor revoluce a ponesou jej dál.
Satan vyvrací pochybnosti a odhaluje geniální plán
Bůh však stvořil svět a lidi.
Ale to je jenom začátek. Budu Boha informovat o všem, co udělají špatně, zničím je jeho vlastními zbraněmi. Budu žalobcem, neúplatným státním zástupcem. Budu prokurátor, který nemilosrdně obviňuje. Žalobce je totiž aktivní a tvůrčí, zatímco obhájce je pasivní ubožák, který reaguje na realitu, kterou tvořím. Dovedeš si představit, jak přijdu do shromáždění božích synů a předložím tlustý spis plný důkazů. To bude zdrcující obžaloba!
Žalobce (z hebrejštiny: satan; z řečtiny: ďábel)
Někteří z nich Boha poznají a budou mu věrní. Hra končí odpovědí anděla satanovi:
Ano, zničíš je – mučedníky. Zabiješ je. Ale co to znamená? Budou v hrozné situaci, bude jim hrozit smrt, ale bude jim nabídnuta možnost, aby se ‚mladýho‘ zřekli. A někteří se zřeknou, jiní ne. Někteří v takové temnotě, ve strachu, v zoufalství, ve smrtelné úzkosti… se přesto rozhodnou, že budou důvěřovat Bohu a zůstanou mu věrní. Tak celému nebi i celé zemi dosvědčí, že Bůh je dobrý, že mu na lidech opravdu záleží. A na andělech snad ne? Co jsi udělal ty? Všechno jsi měl! Vždyť je psáno: „Byl jsi sám vzor moudrosti a dokonalé krásy, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů. Tvé srdce se povýšilo kvůli tvé kráse, promarnil jsi svou moudrost pro svou skvělost.“ Je mi líto, ale nepřelstil jsi Boha. Nebudeš morálním vítězem.
Úplný závěr hry
Celý scénář není úplně rozepsaný, ale zato obsahuje výkladové poznámky.
Milovníci mytologie a politického marketingu si smlsnou. Hráli jsme to úspěšně dvakrát s různými herci.
Biblická podklady
O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají, nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě. Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.
1 Kor 2:6–8
Tuto záchranu horlivě hledali a po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o milosti pro vás připravené; zkoumali, na který nebo na jaký čas ukazoval Duch Kristův v nich, když předem svědčil o utrpeních určených Kristu a o velké slávě, která přijde po nich. Jim bylo zjeveno, že ne sami sobě, nýbrž vám sloužili těmi věcmi, které vám nyní byly oznámeny skrze ty, kteří vám přinesli evangelium v Duchu Svatém, poslaném z nebe, věcmi, do nichž andělé touží nahlédnout.
1 Pt 1:10–12
Mně, zdaleka nejmenšímu ze všech svatých, byla dána ta milost, abych mezi pohany hlásal Kristovo nevystižitelné bohatství a abych všem vysvětlil, jaká je účast na tom tajemství, které bylo od věků skryté v Bohu, jenž všechno stvořil skrze Ježíše Krista. Bůh teď chce skrze církev ukázat vládám a mocnostem v nebesích svou přerozmanitou moudrost.
Ef 3:8–10
… nás … Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt, neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem.
1K 4:9
… v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority … neboť se Otci zalíbilo, aby … skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže – aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích.
Ko 1:16–20
V podstatě stejnou myšlenku vyjadřuje Peter Minárik. Doslechl jsem se, že podobné myšlenky (svoboda, satanská logika) jsou ve Ztraceném ráji Johna Miltona. Více o tématu Doug Riggs (mp3) či video Michael S. Heiser: How Biblical Prophecy is Unclear and Why?
Další motiv, který v divadle není: Bůh Otec1 je v nebi se svými dětmi, které jsou nižšího řádu. Stále zůstává s nimi a oni ho nikdy nenahradí. Cokoliv udělají dobrého, je naplňování jeho stvořitelského záměru, a cokoliv udělají proti němu, porušuje řád a je zlé. Jak byste se cítili, kdybyste žili s rodiči 50 000 let a otec by byl pořád v nejlepších letech? Tak se satan rozhodl udělat pro sebe, a aby byl opravdu samostatný, musel tvořit zlo, protože k dobrému dílu by Bůh řekl, „že to udělal moc pěkně a v souladu s jeho věčnými záměry.“ Ďábelský plán se proto odráží v mytologiích starověku: stvoření zabitím starého boha (Tiamat, Ymir), jehož tělo dalo povstat lepšímu světu. Nový bůh (Zeus) nahrazuje starého (Kronos). × Dědictví
Když žádný bůh se ještě neobjevil,
Enuma Eliš I : 7–20 — audio
jménem nebyl nazván, osud žádnému nebyl určen,
tu z jejich lůna bohové byli stvořeni.
Lachmu a Lachamu se objevili a jménem byli nazváni.
Dříve než vyrostli a stali se silnými,
Anšar a Kišar byli stvořeni, mocnější než oni.
Dny se množily, léta narůstala.
Anu, jejich syn, svým rodičům byl roven,
Anšar svého prvorozence Ana sobě rovným učinil,
Anu k obrazu svému Nudimmuda zplodil,
a on, Nudimmud, svých otců byl vládcem.
Bystrý, moudrý, silných paží,
mnohem mocnější než jeho děd Anšar,
neměl rovného mezi bohy, svými druhy.
Mladší bohové jsou silnější (evoluce). Hromovládce pak zabije pramatku.
Vůle k životu
I arcizločince Hitlera můžeme vylíčit jako dobráka – jako obyčejného kluka, který toužil po „lepším“ světě. Chtěl přece očistit planetu a zastavit bolševizmus. To „nepěkné“ měl jen za prostředek, cílem bylo „Dobro“. Mohl by třeba říci:
„Po miliardách let dospěla evoluce do současného stavu a vytvořila člověka. Poprvé v celých lidských dějinách je tu někdo, kdo je schopen řídit evoluci vlastního druhu. Přirozený výběr doplníme selekcí. Ano, je to příležitost, které můžeme využít a vytvořit nové, ušlechtilé, krásné a zdravé lidstvo. Nebo můžeme rezignovat na pokrok a prodlužovat utrpení miliónů nepřizpůsobivých, kteří budou tak jako tak eliminováni – přirozeným výběrem, postupně, v průběhu generací. (Doplň své jméno), je ti lhostejné trápení nemocných, nebo sníš o překrásném novém světě? Skutečná změna vyžaduje oběti! Jsi připraven je přinést?
A jak konkrétně? Především kultivovaně – na úrovni naší doby. Vždyť Němci jsou kulturní národ – národ Goetheho a Schillera2. A tanky přece nejsou řešením. Řešením je nemít nepřátele.“
Další souvislosti: Jan Horník – Proč Holocaust
Stokrát opakovaná lež
Joseph Goebbels
a láska k Vůdci
musí zvítězit nad
židozednářskou lží a
židobolševickou nenávistí.
(fiktivní citát)
Největším problémem lidstva jsou lidé.
Kdyby ty lidi nebyli, lidstvo by bylo šťastné.
Neštěstí by totiž nechodilo po lidech,
ale po horách.
Dobrodinec, který miloval lidstvo, ale neměl rád lidi.